V jedný zemi žije pán, říkejme mu třeba Vondráček
A jemu sedí na rameni dráček jménem Mindráček
Když jdou lidi kolem, ten drak plive oheň
A ta výheň posílá Vondráčka do kolen
Ten plamen mu tvrdí, že není ostatním roven
A on neví, jak z toho ven
Ať se sebevíc snaží
Ať se sebevíc tváří, že to má v paži
Ten plamen ho smaží
A i když lamentuje stejně ten plamen tu je
Plamen, co očerní každou jeho přednost
A praští ho přes nos, když věří, že přes noc
Dokáže se svým životem hnout
Ta víra shoří na troud
Má velký auto a velkej kancl a velkej strach, že Pepa ho má větší
Je velkej kluk, co má velkej vliv a v noci velký slzy do polštáře brečí
Každou noc se propadá do roku devadesát pět
A je mu zase šestnáct let
A je v pernamentní křeči a má dojem, že všichni mluví cizí řečí
I když o sobě tvrdí, že je hustej
Dobře ví, že bez svého skejtu by byl jen kus steaku Orestován plamenem vlastního draka a tak na sobě maká
Má spoustu energie a neví, co s ní
A naproti bydlí holka co o ní sní
Jenže je na něj hrozně hustá
A on neví, jak to ustát
Myslí na to, co by mu mohly dělat její ústa
A nepomůže mu ani Ústav sociální péče
Protože ona na něj peče
Dnes má luxusní jachtu a luxusní job a luxusní buchtu
Co si nechá dělat dudy z nudy
Má velký volant, tak řídí svůj život
Neptá se proč, ptá se jen kudy
Chtěl se stát asketou a sketou se stal
Kurevskou sketou
Když dráček mindráček dává ti kouř
Pošli ty plameny dál
Dál, dál, dál, dál
A když ostatním nestačí, tak mu dráček mindráček
Půjčí křídla a to celkem bez vytáček
Že ne zatáček, což je jen zatáček
Dokud ten drak je tu s ním, on je jak na fetu
A ty nikdy si nestihneš rychlost jeho letu
Nikdy nepochopíš jeho zápal
Ty nemáš v zádech horkej dech
Tobě nešlehá dennodenně plamen kolem ramen
Žene se vpřed ať je vítr či bouře
Jenže má oči zahalený kouřem
Ten cestu ztrácí směřuje k prohře
Je s ním amen
Má spustou názorů a spoustu vizí a spostu představ, jak je všem vnutí
Má plno kámošů za plno prachů
A v jeho plným životě už není k hnutí
Dál, není k hnutí, dál.
A jemu sedí na rameni dráček jménem Mindráček
Když jdou lidi kolem, ten drak plive oheň
A ta výheň posílá Vondráčka do kolen
Ten plamen mu tvrdí, že není ostatním roven
A on neví, jak z toho ven
Ať se sebevíc snaží
Ať se sebevíc tváří, že to má v paži
Ten plamen ho smaží
A i když lamentuje stejně ten plamen tu je
Plamen, co očerní každou jeho přednost
A praští ho přes nos, když věří, že přes noc
Dokáže se svým životem hnout
Ta víra shoří na troud
Má velký auto a velkej kancl a velkej strach, že Pepa ho má větší
Je velkej kluk, co má velkej vliv a v noci velký slzy do polštáře brečí
Každou noc se propadá do roku devadesát pět
A je mu zase šestnáct let
A je v pernamentní křeči a má dojem, že všichni mluví cizí řečí
I když o sobě tvrdí, že je hustej
Dobře ví, že bez svého skejtu by byl jen kus steaku Orestován plamenem vlastního draka a tak na sobě maká
Má spoustu energie a neví, co s ní
A naproti bydlí holka co o ní sní
Jenže je na něj hrozně hustá
A on neví, jak to ustát
Myslí na to, co by mu mohly dělat její ústa
A nepomůže mu ani Ústav sociální péče
Protože ona na něj peče
Dnes má luxusní jachtu a luxusní job a luxusní buchtu
Co si nechá dělat dudy z nudy
Má velký volant, tak řídí svůj život
Neptá se proč, ptá se jen kudy
Chtěl se stát asketou a sketou se stal
Kurevskou sketou
Když dráček mindráček dává ti kouř
Pošli ty plameny dál
Dál, dál, dál, dál
A když ostatním nestačí, tak mu dráček mindráček
Půjčí křídla a to celkem bez vytáček
Že ne zatáček, což je jen zatáček
Dokud ten drak je tu s ním, on je jak na fetu
A ty nikdy si nestihneš rychlost jeho letu
Nikdy nepochopíš jeho zápal
Ty nemáš v zádech horkej dech
Tobě nešlehá dennodenně plamen kolem ramen
Žene se vpřed ať je vítr či bouře
Jenže má oči zahalený kouřem
Ten cestu ztrácí směřuje k prohře
Je s ním amen
Má spustou názorů a spoustu vizí a spostu představ, jak je všem vnutí
Má plno kámošů za plno prachů
A v jeho plným životě už není k hnutí
Dál, není k hnutí, dál.