Že prej jsi nevinná, to tady každej ví,
každej tu dobře zná chyby tvý výchovy.
Ozdoba bulváru, smrt mladejch srnečků,
co chytneš do spárů a hraješ herečku.
Královna avantýr, živená aférou,
beránkům lámeš týl, vlci se nažerou.
Namátkou vybíráš si další ovečku,
a velkou srandu máš z tý fronty blbečků.
Možná že jednou, až budeš hodně stará,
a oprejskaná, ojetá stará kára,
řekneš si, že jsem to světlo za tunelem,
který už nesvítí.
Dneska bys řekla "Co s tímhle primitivem.",
byla bys vzteklá, že denně smrdím pivem.
Až roky sečtem, tak už mě se svým tělem,
prostě nechytíš.
Já přece ve frontě taky jsem léta stál,
koho máš na kontě naštvanej sledoval.
Přesto, že všechno šlo snad pořád dokola,
štěstí mě nenašlo, nesedlo na vola.
A vždycky jsem tu byl, abych tě podržel,
vždycky tvůj ústup kryl, jenomže bohužel.
Nic není navěky, už mě to nebaví,
nechci do tvý řeky vstupovat podruhý.
Možná že jednou, až budeš hodně stará,
a oprejskaná, ojetá stará kára,
řekneš si, že jsem to světlo za tunelem,
který už nesvítí.
Dneska bys řekla "Co s tímhle primitivem.",
byla bys vzteklá, že denně smrdím pivem.
Až roky sečtem, tak už mě se svým tělem,
prostě nechytíš.
Až to i nám budou chtít jednou spočítat,
krk na to dám, že budeš druhý housle hrát.
Zavřenej krám, ze stovky různých důvodů,
...
Když chceš bejt svá, zrovna na starý kolena.
Jenomže já už budu trochu starej pes,
co neštěká, ... neunes.
Už bude čas zkusit ty vrabce na střeše,
a ty to vzdáš, holub v hrsti neuteče.
Mý číslo zruš, já končím s tímhle trapasem,
nechci se už honit za svým vlastním ocasem.
každej tu dobře zná chyby tvý výchovy.
Ozdoba bulváru, smrt mladejch srnečků,
co chytneš do spárů a hraješ herečku.
Královna avantýr, živená aférou,
beránkům lámeš týl, vlci se nažerou.
Namátkou vybíráš si další ovečku,
a velkou srandu máš z tý fronty blbečků.
Možná že jednou, až budeš hodně stará,
a oprejskaná, ojetá stará kára,
řekneš si, že jsem to světlo za tunelem,
který už nesvítí.
Dneska bys řekla "Co s tímhle primitivem.",
byla bys vzteklá, že denně smrdím pivem.
Až roky sečtem, tak už mě se svým tělem,
prostě nechytíš.
Já přece ve frontě taky jsem léta stál,
koho máš na kontě naštvanej sledoval.
Přesto, že všechno šlo snad pořád dokola,
štěstí mě nenašlo, nesedlo na vola.
A vždycky jsem tu byl, abych tě podržel,
vždycky tvůj ústup kryl, jenomže bohužel.
Nic není navěky, už mě to nebaví,
nechci do tvý řeky vstupovat podruhý.
Možná že jednou, až budeš hodně stará,
a oprejskaná, ojetá stará kára,
řekneš si, že jsem to světlo za tunelem,
který už nesvítí.
Dneska bys řekla "Co s tímhle primitivem.",
byla bys vzteklá, že denně smrdím pivem.
Až roky sečtem, tak už mě se svým tělem,
prostě nechytíš.
Až to i nám budou chtít jednou spočítat,
krk na to dám, že budeš druhý housle hrát.
Zavřenej krám, ze stovky různých důvodů,
...
Když chceš bejt svá, zrovna na starý kolena.
Jenomže já už budu trochu starej pes,
co neštěká, ... neunes.
Už bude čas zkusit ty vrabce na střeše,
a ty to vzdáš, holub v hrsti neuteče.
Mý číslo zruš, já končím s tímhle trapasem,
nechci se už honit za svým vlastním ocasem.